Konečně léčíme

Co když tu malárii nepoznám? Nevadí, pacienti ji poznají sami…

Dny jsou tady poměrně stejné. V 6:00 začíná v kostele ranní modlitba. Aktivně se neúčastníme, ale přeslechnout ji nelze. V 7:00 na nás pak již čeká snídaně, po které se Štěpánem vyrážíme do dispenzáře (malé zdravotnické zařízení). První den se seznamujeme s místním lékařem, sestřičkami a laborantem.

V čekárně je již solidní řada lidí. Převážně maminky s dětmi přišly na pravidelnou kontrolu růstu a stavu výživy svých ratolestí. Štěpán si zařizuje svou ordinaci. Já pracuji společně s doktorem Laurienem. Tedy alespoň první týden… Učím ho gynekologické vyšetření, základy diferenciální diagnostiky bolestí břicha a náhlé příhody břišní v gynekologii. On mě seznamuje s nejčastějšími chorobami, které místní obyvatele trápí a také s omezenými možnostmi léčby.

O příchodu muzungu doktorů se zprávy šíří rychle. Za nedlouho máme pacienty ze všech okolních vesnic. Někteří mají akutní problémy, jiní přišli ukázat své chronické záležitosti a čekají od nás zázraky. A byli dokonce i tací, kteří se oblékli do nedělních šatů a přišli jen tak, nechat se vyšetřit muzungu doktorem, brali to jako poctu.

Vedle základního klinického vyšetření máme k dispozici sérii rychlých diagnostických testů. Kromě biochemické analýzy moči můžeme také z kapky krve diagnostikovat malárii, břišní tyfus, HIV… Super! Jen kdyby to fungovalo spolehlivě. Ale lepší něco než nic. Bála jsem se jak budu rozpoznávat tropické nemoci, ale ukázalo se, že pacienti se už dle svých zkušeností diagnostikují sami. Na otázku „Co vás trápí?“ neodpoví výčtem symptomů, ale prostým konstatováním „Asi mám malárii…“

Snažím se Lauriena krotit v předepisování antibiotik, ne každá bolest břicha je nutně zánětlivého původu. Jenže když nemá možnost další diagnostiky kromě palpačního vyšetření a poslechu střevní peristaltiky, často se k tomu uchyluje jako k terapii volby a až když to nezabere, tak je pacientovi doporučeno navštívit nemocnici. Světe div se antibiotické rezistenci v rozvojových zemích. Škoda, že s námi nedorazil i ultrazvuk, který jsme díky štědrým finančním darům přátel a známých pořídili. Na místo doputuje až za měsíc po našem odjezdu. Nicméně v druhé půlce naší návštěvy Laurien odjíždí do nemocnice v Ifakaře na týdenní ultrazvukový kurz. Paráda! Nebude tam ten přístroj pak snad pouze stát v koutě, ale bude ho moci používat… Aspoň doufám. No uvidíme. Na druhou stranu pro mě to znamená, že týden ordinuji sama!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: