První den ve špitále

Po snídani mě vyzvedl řidič z nemocnice. Dobře, asi bydlím daleko a nechtějí abych se ztratila. Vyrážíme prašnou cestou kolem školy, kostela, jedna ulice, druhá a vjíždíme do brány nemocnice. Počkat to už jsme tady? Nemohlo to být více než 500 metrů. Tak doufám, že to bylo jen na úvod, a že mě nechají chodit pěšky.

Nemocnice je komplexem mnoha budov, mezi kterými se prochází venkovními uličkami. Těžko tedy říct, jak velká vlastně je, ale rozhodně větší, než jsem předpokládala. Jsou tu nejrůznější specializace. Nejprve mě čeká setkání s doktorem Gingem, ředitelem nemocnice, který mi celý pobyt zde umožnil a zařídil ubytování.

Po vyřízení formalit se jdu seznámit s gynekologicko-porodnickým oddělením. Vedoucí oddělení je sestra Natalia. Ano, je to jeptiška. A je to doktorka. Prý normálně chodí na operační sály, dokonce i ovládá ultrazvuk. Na to se teda těším, to si neumím vůbec představit. Mluví naprosto šílenou svahilskou angličtinou a poctivě nosí celou dobu roušku, takže ji ze začátku téměř nerozumím. No to bude peklo. Naštěstí ostatní doktoři mluví trochu lépe. Je jich tu nějak hodně, to snad není ani možné. Aha, vy jste všichni rezidenti? Mladí doktoři na kolečku? A kolik je tady teda specialistů (=atestovaný lékař)? Tři. Z toho jeden není gynekolog ale praktický lékař. No tak to je šílené, ale jdeme na to. Mám se prý nejprve seznámit s porodnicí. Rázná porodní bába Asela mě chytne za ruku a hned mě vede dovnitř. Nejprve procházíme místností s vyšetřovacím křeslem, kde se rozhoduje o příjmu rodičky, následuje další místnost asi s šesti lůžky, která jsou od sebe oddělena pouhým závěsem a která slouží pro pacientky na počátku porodu v takzvané latentní fázi. Dříve se tomu u nás říkalo „hekárna“. A další místnost už je vyhrazena pro aktivní fázi porodu. Jedná se o pět porodních postelí, které mezi sebou navzájem sice mají jakousi zídku, ale jinak jsou zboku kryté taky pouze závěsem. A kdyby toho soukromí náhodou bylo moc, tak v těch zídkách jsou ještě okna. Aktuálně jsou v běhu tři porody. Z toho dva se již trochu táhnou a už by bylo vhodné porodit. Díky uskupení porodního sálu všichni pobíhají všude a vlastně nikdo není pořádně nikde. Chvíli mi trvá, než se zorientuji, kdo vlastně vede který porod. Začnu taky pobíhat mezi postelemi, snažím se přiložit ruku k dílu, a nakonec v rozmezí 10 minut máme krásné tři kluky na světě. Dětská sestřička je postupně ošetřuje na pultíku a balí do pestrobarevných přikrývek. Jen si zapamatuj, maminko, které barvy jsou tvoje, protože nevěřím tomu, že tady nedojde k záměně!

Nakonec je ještě potřeba zjistit rozsah poranění a případně je ošetřit. Provádí se to zde přímo na posteli, což teda musím říct pro doktora žádné pohodlí, a hlavně horší viditelnost. Asistuji dvěma mladým doktorům, kteří se snaží hráz nějak poskládat zpět dohromady. Chápu je, ze začátku je to docela fuška, se v tom vyznat. Chvíli je v tom nechávám, protože nevím, jaké mají zkušenosti a nerada bych je urazila, ale nakonec přece jen zasáhnu. Hoši, takhle opravdu ne, to bychom tam nenechali vůbec žádný otvor, to přece nechceme.

Odpoledne se již vracím pěšky do svého luxusního sídla a cestou nasávám atmosféru Ifakary, o které místní říkají, že je to „pure Tanzania“ ❤


Sleduj můj blog! Nové příspěvky rovnou do tvého emailu!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: