Velká vizita a operační sály

Dnes je velká vizita! Řekla bych, že to tady bude asi znamenat událost. Zařadím se do hloučku mladých doktorů, čekajících před budovou na nadřízené. Asi po půl hodině jsou konečně tady a můžeme začít. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme čekali předpokládám, že vše je nachystané a bude to rychlovka…

Jasně že ne, tohle je Afrika! Na všechno je čas. Teprve během vizity se zjišťuje, která dokumentace patří které pacientce. Až nyní se měří tlak, rozhoduje se, jestli už náhodou po císařském řezu nemají nějak dlouho ponechaný močový katetr. No, ty jo, to bych se asi jako vedoucí lékař zbláznila. Navíc je nás na (již tak malých) pokojích nahuštěno asi deset doktorů, a to už je v tom vedru teda pořádná síla.

Kromě samotné porodnice je tu v rámci lůžkového oddělení gynekologický pokoj, další pokoj pro maminky po spontánním porodu a tři pokoje po císařském řezu. Porodů mají v průměru 10 denně a těch operačních taky ne úplně málo. Vizita nám zabrala skoro dvě hodiny. Uf. Vyjdu ven, na chvíli sundám respirátor abych se nadechla a provětrala již lehce zpocený plášť. „Hey, doctor“ volá na mě šéf residentka. Bude akutní císařský řez, jestli se chci jít podívat. Jasně, že chci! Operační sály, na ty se těším úplně nejvíce. Tak jdeme na to – pacientku si jako doktoři sami naložíme na lůžko, žádný nižší zdravotnický personál, který by nám pacientku odvezl (jako to je zvykem u nás) tu k tomu vyhrazený není. Míříme na centrální operační sály.

Přímo na sálech je docela příjemně. Hrozně jsem se bála, že to v těch vedrech nedám, jelikož jsem trochu omdlévací typ, ale naštěstí docela frčí klimatizace. Zato filtr sloužící k převlékání opravdu stojí za to, je tu aspoň třicet stupňů a smrad jak v opičárně. A to jsem ještě nebyla v tom mužském! Kdo vymyslel, že se na operační sál bude chodit v holínkách? Ani nechci pomyslet na to, v čem se očekává, že se budu brodit. Pacientku si dovezeme na operační sál, kde si ji přebírají anesteziologové a připravují epidurální anestezii. Gynekologové se jdou umýt, já se dnes budu jen koukat a pozorovat rozdíly. Doktoři se oblékají, já marně hledám nějakou instrumentářku, která by si připravovala nástroje k operaci. Tak prý žádná nebude. Lékaři si zde u operace nástroje podávají sami. A nedejbože, pokud si to dobře nepromyslí a nenachystají si vše dopředu. To se pak může stát, že už není nikdo, kdo by jim v průběhu výkonu instrumentárium doplnil. Jinak proběhl císařský řez docela standardně, v podstatě tak, jak ho děláme i my u nás. Až mě to překvapilo, že jsem nenašla nějaké větší rozdíly. Tak příště už asistuji já!

Budu ráda, pokud mi dáte zpětnou vazbu a případně napíšete, co by vás zajímalo, o čem mám vyprávět příště. Dokud vás to bude bavit, budu psát 😉

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: