Návrat do reality

Z mých předchozích vyprávění, by se mohlo zdát, že je tady vlastně všechno v pohodě a vše vždy dobře dopadne. Samozřejmě tomu tak není, ale nechtěla jsem vás zahltit všemi těmi srdceryvnými příběhy. Nicméně alespoň na závěr si dovolím shrnout pár problémů, se kterými jsem se tady setkala.

Koronavirus konkrétně u Svatého Francise není, i když se o něm docela hodně mluví a v nemocnici nosíme roušky. A upřímně, pokud by se zrovna tady nějak více rozmohl, byla by to úplná katastrofa. Nejen, že nejsou dostupné žádné ochranné pomůcky, ale není ani žádná možnost pacienty od sebe izolovat. Byla jsem se podívat na místní jednotce intenzivní péče. Šest lůžek, pouze dva monitory vitálních funkcí.

Měli jsme tam umístěnou jednu naši pacientku. 43 let, pokročilý nádor děložního čípku. Nález, který již nelze operovat. Byla ji poskytována pouze symptomatická péče (= léčba příznaků – léky od bolesti, krevní transfuze, nutriční podpora…). Na rodině teď stojí rozhodnutí, zda si ji vezmou domů anebo zemře v nemocnici. Zlepšení stavu už ovšem nečekáme. Nádory děložního čípku jsou v rozvojových zemích nejčastější gynekologické malignity. Může za to absence screeningu a očkování, vysoký výskyt sexuálně přenosných chorob. A taky to, že na čípek se vám reálně podívá někdo až ve chvíli, když máte problém (obvykle krvácení), a to už je většinou sakra pozdě. Vyšetření v gynekologických zrcadlech se zde běžně neprovádí. Neoperabilních pacientek s tímto typem nádoru jsem během mé krátké návštěvy viděla další tři, věk 48, 41 a 38 let. Takže děvčata, choďte na screening, nechte se očkovat a nechte si vyšetřit přítomnost vysoce rizikových lidských papilomavirů, pokud to váš gynekolog nabízí.

Ani s plánovaným rodičovstvím to není žádná sláva. Pouze 30-40 % žen v Tanzanii užívá během svého života nějakou formu antikoncepce. Nejoblíbenější jsou depotní injekce (1x za 3 měsíce je potřeba dostavit se k aplikaci) a podkožní implantáty (vydrží 3 roky). Nejméně užívané jsou kondomy, ostatně jako všechny jednorázové předměty tady. Povědomí a zájem o prostředky chránící před otěhotněním jsou vyšší u žen vzdělaných a žijících ve městě. Naopak taková žena z kmene zprostřed buše nemusí ani tušit, že něco takového existuje a za svůj život porodí třeba 10 dětí. Riziko úmrtí v těhotenství nebo při porodu je u těchto žen největší. Potraty jsou zde nelegální, a to přináší jako vždy potají prováděné úkony za naprosto nevyhovujících hygienických podmínek. Měli jsme pacientku po takovémto zákroku, která byla přivezena s vysokými horečkami téměř v bezvědomí. Díky kombinaci silných antibiotik se z toho tato devatenáctiletá dívka nakonec dostala. Prvních pár dní jen bezmocně ležela na posteli, oči měla sice otevřené, ale vůbec nereagovala. Jídlo jí bylo aplikováno hadičkou rovnou do žaludku. (Není tu možnost parenterální výživy – tedy připraveného roztoku podávaného do žíly. O jídlo se stará rodina, takže v tomto případě prostě cokoliv přichystali, se pořádně rozmačkalo a pak stříkačkou aplikovalo do hadičky, která byla zavedena do žaludku.)

Pokud se dítko vyklube na svět předčasně, nemá moc dobré vyhlídky. U nás mají pediatři k dispozici inkubátory a přístroje na podporu dýchání a jsou schopni doslova vypiplat i ty nejmenší drobečky. Riziko komplikací u těchto dětí je vysoké. Jedna taková holčička vážící 1250g se tady ve 30. týdnu těhotenství narodila. Je to bojovnice, ale lehké to mít nebude.

Chybí samozřejmě screening vrozených vývojových vad, a tak se zde mnohem častěji než u nás rodí děti s poměrně výraznými defekty. Na místním fyzioterapeutickém oddělení se snaží s těmito dětmi pracovat, ale ne vždy je výsledek stoprocentní. Péče je v tomto případě sice poskytována zdarma, ale pro některé rodiče je drahý už jen transport do nemocnice. Léčbu často ukončí předčasně a problémy se opět vrátí.

Jsem vděčná za tuto zkušenost. Člověk získá trochu nadhled, respekt, pokoru. A ne, že bychom to potřebovali jen my, doktoři. I někteří pacienti by si to mohli vyzkoušet. Například ti, kteří se naučili zneužívat pohotovost jen proto, že je prostě dostupná 24 hodin denně. Doufám, že vás moje vyprávění zaujalo, že jste se dozvěděli něco nového. Moc díky za vaše zprávy a podporu. Těším se na další případnou akci, o které vám budu moci opět psát.

Jedna myšlenka na “Návrat do reality

  1. Peti, moc zdravím a s obrovským zájmem a zatajeným dechem vše čtu. Zajímá mne vše co se týká porodu. Mám obdiv k Vám, ke všem zdravotníkům tam i ke všem lidem tam…. Objímám Vás na dálku Miluška

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: