Kde leží Baltistán?

Vyrážíme na další trochu netradiční dovolenou. Již delší dobu pokukujeme po projektu české nemocnice v Baltistánu (https://czechhospital.cz/). Jedná se o malé zdravotnické zařízení založené v roce 2006 česko-slovenskými horolezci Dinou Štěrbovou a Vítem Dokoupilem v horské vesničce Arandu (cca 2800 m n. m.). Baltistán je historická část Kašmíru spravovaná Pákistánem. Baltiové jsou směsicí tibetských, středoasijských a kavkazských kmenů, mluvící archaickou formou tibetštiny (baltštinou), která ani nemá psanou podobu. Štěpánovi se letos podařilo navázat kontakt s místním zdravotníkem Najafem, který ihned nadšeně začal připravovat program naší návštěvy a už se nedalo couvnout.

Během příprav jsme se spojili ještě s Dinou, která nás zásobila materiálem ze sbírky horolezeckého vybavení pro místní obyvatele v rámci projektu Czech Climbing School, aby se Aranďané mohli stát plnohodnotnými horskými vůdci a nosiči. Myšlenkou je, že část výtěžku z těchto aktivit by mohla sloužit k financování Czech Hospital.

Dina je neuvěřitelně energická osmdesátnice (https://www.dinasterbova.cz/). V době, kdy jsme ještě se Štěpánem ani nebyli na světě, zdolala několik osmitisícových vrcholů, řada z nich byly premiéry v rámci ženských výstupů. A to vše v době hlubokého komunismu, kdy nebyly takové možnosti jako máme nyní. Na výpravy však nestačil plat vysokoškolské učitelky, proto po večerech šila péřové spacáky, které byly tehdy nedostupné a platilo se za ně skoro zlatem (Dina tvrdí, že za jeden takový péřák dostala měsíční učitelský plat). Podobně začínal například i Josef Rakoncaj, který ovšem své zkušenosti neustále zdokonaloval, a po revoluci si založil vlastní firmu (Sir Joseph).

Pákistán byl do 20. května v lockdownu, ale pak se Štěpánovi nějakým zázrakem podařila získat víza. Nicméně týden na to vydala Pakistánská vláda zákaz vstupu pro občany České republiky. Tak jo, už jsme postrach i tam 😀 Naše lokální kontakty slíbily zařídit výjimku, ale nakonec to nebylo potřeba a z černé listiny jsme byli odstraněni. Zato s odletem to vypadalo nějakou dobu dost bledě – letenky jsme museli snad čtyřikrát přebookovat a už jsem pomalu přestávala doufat, že vůbec odletíme. Pak jsem ještě způsobila menší patálie s PCR testy (což byla v podstatě jediná věc, o kterou jsem měla za úkol se postarat). Už to málem vypadalo na rozvod, ale naštěstí mě zachránily nejhodnější laborantky u nás ve špitále ❤

Aktuálně jsme již na letišti v Dubaji, batohy plné železa (=horolezeckého materiálu) a čekáme na navazující let do Islamabádu, odkud bychom měli vyrazit na celodenní cestu autem do Skardu a pak do cílové vesnice Arandu, kde sice není signál (natož internet), ale slibuji, že po návratu vás zásobím řadou reportů a tentokrát máme v plánu i promítání fotek s vyprávěním (https://fb.me/e/1x7Vp0l4g), kam jste všichni srdečně zváni!

Pokud nechcete, aby vám něco uniklo, přihlaste si odběr příspěvků emailem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: