Uvítací rituál a „červi“

Arandu je poslední vesnice v údolí Shigar, ve výšce 2 750 metrů. Život zde vypadá, jako by se zastavil někdy ve středověku. Jediné co vyčnívá je česká nemocnice postavená přímo uprostřed vesnice. Jakmile se objevíme na obzoru, začíná menší pozdvižení. Jsme samozřejmě velká atrakce, a to nejen pro děti, které se kolem nás srocují doslova v davech. Je jich tady spousta, ale nebývalo to zvykem. Před založením nemocnice desítky každou zimu zemřely na zápal plic.

Jakmile se ubytujeme a občerstvíme (čím jiným než čajem), Najaf nás oficiálně spolu s významnými muži z vesnice přivítá. Dostáváme tradiční pokrývku hlavy a Štěpán musí demonstrativně předvést, jak funguje přístroj na měření hladiny hemoglobinu v krvi, který jsme přivezli jako dar. Na vyšetření byl vybrán jeden ze starších vesničanů. Všichni jsou hrozně zvědaví jak to dopadne. Štěpán se snaží z jeho prstu, zvyklého na tvrdou práci a pokrytého tuhou kůží, vydolovat kapku kapilární krve. Nakonec se to povede a přístroj ukazuje hodnotu 146. Výborně, je to dobrý, dědo, chudokrevný nejste.

Po skončení uvítacího rituálu je již před nemocnicí řada pacientů. Najaf byl dva dny ve Skardu, aby nás vyzvedl a tak se mu práce zatím nakupila. Je tu jediný opravdový zdravotník široko daleko a Czech Hospital obstarává již dvanáctým rokem. Není to lékař, ale je velmi zkušený a má přehled. Neustále se vzdělává a díky zajištěné finanční pomoci z Česka má potřebné vybavení k poměrně rozsáhlé diagnostice a léčbě.

Hned první pacient je klučina s bolestmi břicha. „Tak jo, Petro, tak se předveď s ultrazvukem,“ vyzývá mě Najaf. Oukej, máš štěstí, že jsem sice gynekolog, ale v rámci své vybrané subspecializace (onkogynekologie) se trénuji v expertním ultrazvukovém vyšetření, které zahrnuje popis orgánů celé dutiny břišní, nejen těch gynekologických. Sonda je trochu srandovně malá, ale kupodivu se dá vyloudit docela dobrý obraz. Tak jdeme na to. Játra, žlučník, slezina… dobrý. Ledviny… cajk. Ale to střevo je nějaké divně rozšířené, tady se mi něco nezdá… „To jsou červi,“ hlásí zcela v klidu Najaf. „Tady je jeden… a tady další… a tenhle je velkej!“ No to snad ne! Chvilku si pohrávám se sondou a opravdu, dle všeho to bude asi tasemnice. Dokonce se mi daří identifikovat hlavičku. Neskutečný! Vždycky mě fascinoval složitý životní cyklus podobných parazitů, kteří se u nás vyskytnou spíš jen náhodně. Tady je to pro ně ale úplný ráj, vzhledem k životnímu stylu, který zahrnuje špatné hygienické podmínky a hlavně život v těsné blízkosti dobytka.

Že je tady spousta podobných „červů“, jsme věděli už z vyprávění Diny. Jednou po návratu z Arandu byl spoluzakladatel Czech Hospital Vít nemocný a dlouho se nevědělo co mu je. Až pak kolem Vánoc vykašlal takového červa a diagnóza byla na světě – škrkavky. Pevně doufám, že podobný suvenýr si odsud neodvezeme!

4 komentáře: „Uvítací rituál a „červi“

  1. Peťko, opět poutavé vyprávění a těšíme se na další pokračování.
    Hlavně, že jste v pořádku, těch 14 dní, co jste byli bez signálu bylo dlouhých.

    To se mi líbí

  2. Ahoj Petřičko, dozvěděla jsem se o tvém blogu teprve před pár dny a teď ho nadšeně čtu. Moc díky za vaši práci, za to, že svůj čas věnujete ubohým a potřebným z celého světa. jste oba skvělí.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: