Ostré přivítání aneb řekni, kde ty dělohy jsou…

Po náročném celodenním cestování se v Akkře rychle zabydlujeme v hotelu evropského stylu. Někteří bohužel bez zavazadel, která zůstala na letišti v Paříži. No jo no, ti Francouzi! Po večeři a pár pivech padáme únavou do postele. Pokoje vyklimatizované na neuvěřitelných 18 stupňů jsou šíleným kontrastem k venkovním 35 ve stínu. Ráno nás čeká ještě vnitrostátní let do Tamale.

Z letiště nás řidič veze přes celé město rovnou do nemocnice, která je na místní poměry docela moderní. Čeká nás přivítání a představení celému týmu gynekologicko-porodnické kliniky. Místní lékaři pro nás nachystali více než 60 pacientek s různými diagnózami, kterým bychom měli poskytnou operační léčbu zdarma. Hlavním úkolem dnešního dne je projít si všechny ze zítřejšího programu a naplánovat konkrétní výkony, složení týmu, typ anestezie… Jsme trochu v časové tísni, a tak se hodně spoléháme na referování ošetřujících doktorů a výsledky jejich vyšetření.

Několik pacientek si však nutně musíme vyšetřit sami a doplnit gynekologický ultrazvuk. A vyplatí se nám to – hned dva případy jsme nuceni vyškrtnout a doporučit k primárně nechirurgické léčbě. V obou se jedná o pokročilé nádory děložního čípku, které je potřeba zajistit kombinací radio a chemoterapie. V rozvojových zemích je tato diagnóza mnohem častější než v našich podmínkách – kombinace absence pravidelných gynekologických prohlídek, screeningu a očkování, s vysokým výskytem sexuálně přenosných chorob, vytváří ideální podmínky pro vznik a růst tohoto nádoru.

V osm hodin ráno přicházíme na operační sál. Všude pobíhá spousta místního personálu, ale je naprosto nemožné rozpoznat, kdo je kdo a nikdo vlastně nedělá nic konkrétního a tak nakonec začínáme docela se zpožděním. Rozdělujeme se na dva operační týmy. Instrumentářku a anestezioložku máme však jen po jednom kuse, takže na druhém sále se vždy tak trochu improvizuje. Operuji s Vítkem, který jakožto nejzkušenější chirurg začíná s těmi nejzapeklitějšími případy. Jedná se o dvě pacientky s podezřením na vesiko-vaginální píštěl (= uměle vytvořený otvor mezi močovým měchýřem a pochvou, kterým neustále odtéká moč). U nás je tato diagnóza velmi raritní, ale v Africe je poměrně běžná, nejčastěji vzniká jako komplikace po císařském řezu nebo dlouhém porodu. U obou jsme se včera ujistili, že již neplánují další těhotenství, a že by jim tudíž nevadilo, kdyby během operace přišly o dělohu. Otevíráme břišní stěnu a postupně se snažíme ozřejmit si operační pole. Ty jo, tady je to jak po výbuchu. Všechny orgány, jsou spečené dohromady, je potřeba je od sebe oddělit. Po nějaké chvíli se nám to daří, avšak nemůžeme najít dělohu. To není možné, kde je? Hm, prostě tady není. „Pacientka nám to asi zapomněla říct,“ pokrčí rameny vedoucí lékařka Ana Maria. Pane jo, a jak jste ji jako vyšetřili, že jste na to nepřišli? Asi se stane no, nikdo není dokonalý… Po chvilce rozhořčení z nedostatečné předoperační přípravy, nalézáme alespoň defekt, který pacientce opravdu působil potíže a daří se nám ho opravit.

Následuje další pacientka se stejným problémem. Otevíráme břicho a hádejte co… děloha opět chybí. No tak to už je trochu moc! Musíme si začít dávat větší pozor a vyšetřit předem ideálně všechny ženy. Zajímavé na tom je, že ony samy nevěděly, že jim nějaký orgán chybí. Obě podstoupily císařský řez, kde zřejmě došlo ke komplikacím a děloha jim musela být odstraněna. Těžko říct, jestli jen nepochopily rozsah výkonu nebo jim to nebylo správně vysvětleno. U nás by něco podobného byl samozřejmě skandál. Tady se člověk musí trochu oprostit od zažitého standardu a brát to, jak to je.

Celkem jsme dnes zvládli sedm operací. Na rozehřátí docela dobrý. Mezi posledními výkony ještě musíme stihnout prohlédnout pacientky na následující den. Snažíme se být důkladnější, abychom se vyvarovali dalším překvapením. Z nemocnice odjíždíme kolem sedmé hodiny večerní, za tmy, docela unavení. A už teď je jasné, že zítra to bude ještě náročnější!

Sleduj můj blog! Nové příspěvky rovnou do tvého emailu!

3 komentáře: „Ostré přivítání aneb řekni, kde ty dělohy jsou…

  1. No, ty kráááso. Tak bych asi shrnula své pocity po dočtení jedním dechem. Je neuvěřitelné, jak rozdílné představy o standardní péči můžeme mít v Evropě a jak rozdílné mohou být jen o pár tisíc kilometrů dál. Ocitnutí se v tom kontrastu musí být asi hodně intenzivní zkušenost… Držím pěsti na misi a těším se na další příspěvky…

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: