Pytlík s překvapením

Tamale je spíše takovou slepenicí vesnic než uceleným městem, nachází se v severní chudší částí Ghany a čítá necelých 400 000 obyvatel. Střídají se v ní modernější budovy s klasickými chatrčemi. Vše se odehrává podél hlavní cesty nebo přímo na ní – jako jinde v Africe je zde běžné, že můžete přímo z auta nakoupit téměř cokoliv. Vrcholem asi bylo, když si řidič před námi během čekání na semaforu koupil nové stěrače, které mu prodávající stačil i vyměnit, než blikla zelená.

Do programu MEDEVAC se mohou přihlásit pacientky z celého regionu, nabídka gynekologické operace zdarma se vysílá v místním rádiu, nabízejí ji referující gynekologové. Zájem je velký, některé ženy putují s celou rodinou i z větší dálky. Příbuzní, kteří se o ně budou po operaci starat, jsou vlastně jednou z nejdůležitějších podmínek k tomu, aby se zákrok vůbec provedl. Je běžné, že v nemocnici se o pacienta stará rodina, nosí jídlo, zajišťuje hygienu a rehabilitaci. Oddělení je tak vždy plné lidí, protože na jedno lůžko připadne několik dalších pečovatelů. Před budovou nemocnice to pak vypadá jako někde na sídlišti – příprava jídla, praní prádla, odpočinek. Když opouštíme nemocnici se setměním, prostory se proměňují na malé tržiště, doplňují se zásoby tekutin a jídla.

Dnes začínáme pěkně na čas. Po včerejším chaotickém úvodu si již místní personál zvyká na naše tempo a je vidět, že se opravdu snaží. Jako první jsme si opět připravili největší lahůdku. Starší pacientka, které budeme odstraňovat dělohu. To by samo o sobě samozřejmě nebylo nic neobvyklého, ale paní má objemnou pupeční kýlu. Když jsme ji den předem vyšetřovali s Michalem, tak jsme se trochu zděsili. Místní doktoři nám referovali, jestli nevadí, že má pacientka kýlu. Nevadí, ale raději se na ní podíváme. Přišourala se bábinka, které se již přes oblečení na břiše viditelně houpal pytlík, ve kterém však měla své vlastní vnitřnosti. Ty jo, tak to jsem teda ještě neviděla! Jak dlouho to takhle má? Prý už od dětství, možná dokonce od narození. Máte štěstí, madam, že máte současně gynekologický problém a že vás bude operovat náš přednosta Vítek, který se jen tak něčeho nezalekne.

„Ty vole, co to je?“… první jeho reakce, když vidí pacientku na operačním sále. Taková kýlečka, to dáme, ne?! Naštěstí jsou střeva v kýlní brance naprosto volně a dají se zatlačit zpátky, to nám výkon velmi usnadňuje. Nakonec jde vše velmi dobře, za hodinu máme hotovo včetně odstranění dělohy a jako bonus jsme přihodili ještě korekci tříselné kýly. Výsledek je na místní poměry více než slušný. Otázkou však zůstává, jak se bude pacientka v pooperační období chovat, aby se jí problém opět nevrátil.

Mezi operacemi jsou oproti včerejšku již jen minimální prodlevy. Sotva si stihneme dát kávu, banán či sušenku a už je po nás sháňka. Na sálech je sice klimatizace, ale vzhledem k velkému množství přítomných lidí nestačí udržovat optimální teplotu. Zpocení jsme hned od prvního výkonu. Navíc máme s sebou onkologické operační pláště, které jsou trochu silnější, ale lépe ochrání před případným znečištěním krví. Pacientky jsou před operacemi sice vyšetřeny na hlavní infekční onemocnění, ale člověk nikdy neví.

Dnes jsme zvládli deset velkých operací. Do hotelu se vracíme opět za tmy, zpocení, unavení, nohy nateklé jako konve. Dáváme si již tradičně pivo u bazénu, čekáme na večeři a jsme docela rádi, že operační program je přerušen víkendem, během kterého snad načerpáme síly do druhé poloviny mise.

Sleduj můj blog! Nové příspěvky rovnou do tvého emailu!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: