Meleme z posledního

Když jsme plánovali cestu do Ghany, říkala jsem si, že ten operační týden je hrozně málo… Ale teď se všichni shodneme, že je to tak akorát a déle bychom to ve stejném tempu nevydrželi. Začíná na nás všechny doléhat únava z horka, celodenního operovaní, nepravidelné stravy, objevují se první žaludeční a střevní potíže. Začíná polevovat i místní personál a stagnuje vybavení. V úterý například neteče voda, takže k první operaci nám nezbývá nic jiného než si ruce pouze pořádně vydesinfikovat.

Největšími hrdiny mise jsou anestezioložka Dáša a instrumentářka Martina. Dáša se musí poprat se všemi komplikacemi pouze s naprosto bazálním vybavením. Každý den zažívá nepříjemné chvíle při zjištění, co všechno je zde zase nedostupné. Martina zase zvládla dokonale odhadnout dostatečný počet nástrojů a materiálu, abychom měli s čím pracovat. Místní instrumentářky se od ní s nadšením učí a skoro se hádají o to, kdo se půjde k operaci umýt a podávat nástroje.

Do nejnáročnějšího výkonu se pustil Vítek s Liborem ve středu. Pacientka 2 měsíce po císařském řezu a zřejmě náročném porodu s trvalou močovou inkontinencí. Jedná se opět o píštěl, tentokrát je však otvor nejen mezi močovým měchýřem a pochvou, ale i v močové trubici. Na pomoc si nakonec musí přivolat i urologa. Alexandr je zřejmě ruský válečný chirurg, odmítá použít naše pomůcky, které jsou k tomuto úkonu přímo určené, a stále improvizuje. Celý výkon nakonec trval 7 hodin.

Na závěr naší mise jsme byli pozvaní na posezení s místním personálem a jako poděkování jsme dostali každý na míru ušité operační oblečení s vyšitým jménem. Večer se vydařil, jedlo se, pilo, dokonce i tancovalo. Místňáci se umí dobře bavit. Už se moc těšíme na další shledání, které možná nebude až za rok v Tamale, ale v plánu je pozvat vybrané pracovníky na stáž k nám do nemocnice.

Dnes jsme se již rozloučili s Tamale, vnitrostátním letem se dopravili do Akkry. Zde nás čekal velvyslanec a Vítek dává rozhovor do místních novin. Celkem jsme nakonec zvládli 42 operací. Bylo to krátké, náročné a intenzivní, ale rozhodně to stálo za to. Kam nás vítr zavane příště? ❤️

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: