Co si budeme povídat, loňský rok stál (slušně řečeno) za starou bačkoru. Pandemie koronaviru změnila plány nám všem. Některým hodně zasáhla do osobního života, jiní přišli o práci či živnost. Všichni jsme již unavení ze zmatku, který vytváří vláda kolem neustále se měnících nařízení, mnohdy nesmyslných zákazů, příkazů a omezení. Dlouho očekávané světlo na konciPokračovat ve čtení „Tak už mám taky svůj píchaneček“
Archivy autorů:Petra V.
Měsíc od vyhlášení nouzového stavu
Máme za sebou právě měsíc od okamžiku, kdy vláda vyhlásila v ČR nouzový stav k zamezení většímu šíření koronaviru a onemocnění COVID-19 v rámci celosvětové pandemie. Co se za ten měsíc událo očima gynekologa? Od března jsem v rámci naší kliniky byla přeřazena na útvar asistované reprodukce. Neměla jsem z toho radost, tohle odvětví gynekologiePokračovat ve čtení „Měsíc od vyhlášení nouzového stavu“
Loučení
Blíží se konec naší malé mise a je potřeba se na závěr zamyslet nad tím, co se povedlo a poděkovat všem, kteří tento projekt umožnili. Kromě zdravotnické pomoci, která byla letos tak trochu navíc, se členové spolku Ifakara věnovali obvyklé pomoci místním v rozvoji vesnice. Kromě tradiční opravy a údržby před lety přivezených traktorů sePokračovat ve čtení „Loučení“
Postavme školu v Africe!
Na první pohled trochu otřepaná fráze, ale když je to konkrétní projekt v konkrétní vesnici, pro konkrétní lidi, se kterými jste se seznámili, tak to dostává mnohem hlubší rozměr. V Tanzanii rodiče za vzdělání svých potomků platí již od základní školy. Není divu, že někteří tak na další studia nedosáhnou. Výuka na střední škole pakPokračovat ve čtení „Postavme školu v Africe!“
Čistím, čistíš, čistíme
Říkali jste si někdy, že pro učitele to musí být těžké, když mají ve třídě třeba 30 žáků? Udržet si respekt, zachovat ve třídě pořádek… a co když jich takhle mají třeba 100! Večeříme pravidelně společně s otcem Norbertem, otcem Dottem a řádovými sestrami. Většinou u nás na faře, v neděli pak dostáváme pozvání naPokračovat ve čtení „Čistím, čistíš, čistíme“
V hlavní roli Beiny a kleště
Mysleli jste si, že černoši mají pěkné bílé zuby? Omyl! Obvykle je to optický klam… Většina pacientů, která během našeho pobytu navštívila dispenzář v Mpanze přišla právě kvůli Štěpánovi. Zubní péče je v Tanzanii pouze ve velkých městech, pro běžné vesničany finančně nedostupná. Z okolních vesnic tak jezdily celé rodiny. O nějaké prevenci toho místníPokračovat ve čtení „V hlavní roli Beiny a kleště“
Konečně léčíme
Co když tu malárii nepoznám? Nevadí, pacienti ji poznají sami… Dny jsou tady poměrně stejné. V 6:00 začíná v kostele ranní modlitba. Aktivně se neúčastníme, ale přeslechnout ji nelze. V 7:00 na nás pak již čeká snídaně, po které se Štěpánem vyrážíme do dispenzáře (malé zdravotnické zařízení). První den se seznamujeme s místním lékařem, sestřičkamiPokračovat ve čtení „Konečně léčíme“
(Ne)tradiční přivítání
Konečně jsme dorazili po několika dnech cesty do cíle naší mise. Vesnice Mpanga má asi 3 000 obyvatel, od většího města je vzdálená několik hodin jízdy autem či na motorce. A jelikož je právě neděle, koná se mše na naši počest! Vesničané jsou oblečení ve svátečním oblečení, hlavně u žen hraje všemi barvami, většinou odPokračovat ve čtení „(Ne)tradiční přivítání“
Život v sirotčinci
Tanzanie patří do desítky zemí s nejvyšší mateřskou úmrtností na světě. Není divu, že pak spoustu dětí vyrůstá alespoň dočasně v sirotčinci. A to jsou ty, které mají štěstí! Přijíždíme do sirotčince v městečku Mbingu, které vedou řádové sestry. Auto nestačí ještě ani zastavit a už je kolem nás kupa dětí, které veselé pokřikují „muzungu,Pokračovat ve čtení „Život v sirotčinci“
Africká nemoc… aneb jak to všechno začalo
Víte, co je to africká nemoc? Je vysoce nakažlivá a často doživotní… a před rokem jsem ji také podlehla 🙂 Navštívit Afriku v rámci humanitárního projektu bylo mým snem již od prvního ročníku medicíny, kdy jsem v kině se svými spolužáky shlédla film o Lékařích bez hranic (https://www.lekari-bez-hranic.cz/). Od té doby sleduji jejich aktivity iPokračovat ve čtení „Africká nemoc… aneb jak to všechno začalo“