Tak už mám taky svůj píchaneček

Co si budeme povídat, loňský rok stál (slušně řečeno) za starou bačkoru. Pandemie koronaviru změnila plány nám všem. Některým hodně zasáhla do osobního života, jiní přišli o práci či živnost. Všichni jsme již unavení ze zmatku, který vytváří vláda kolem neustále se měnících nařízení, mnohdy nesmyslných zákazů, příkazů a omezení. Dlouho očekávané světlo na konciPokračovat ve čtení „Tak už mám taky svůj píchaneček“

Měsíc od vyhlášení nouzového stavu

Máme za sebou právě měsíc od okamžiku, kdy vláda vyhlásila v ČR nouzový stav k zamezení většímu šíření koronaviru a onemocnění COVID-19 v rámci celosvětové pandemie. Co se za ten měsíc událo očima gynekologa? Od března jsem v rámci naší kliniky byla přeřazena na útvar asistované reprodukce. Neměla jsem z toho radost, tohle odvětví gynekologiePokračovat ve čtení „Měsíc od vyhlášení nouzového stavu“

Loučení

Blíží se konec naší malé mise a je potřeba se na závěr zamyslet nad tím, co se povedlo a poděkovat všem, kteří tento projekt umožnili. Kromě zdravotnické pomoci, která byla letos tak trochu navíc, se členové spolku Ifakara věnovali obvyklé pomoci místním v rozvoji vesnice. Kromě tradiční opravy a údržby před lety přivezených traktorů sePokračovat ve čtení „Loučení“

Postavme školu v Africe!

Na první pohled trochu otřepaná fráze, ale když je to konkrétní projekt v konkrétní vesnici, pro konkrétní lidi, se kterými jste se seznámili, tak to dostává mnohem hlubší rozměr. V Tanzanii rodiče za vzdělání svých potomků platí již od základní školy. Není divu, že někteří tak na další studia nedosáhnou. Výuka na střední škole pakPokračovat ve čtení „Postavme školu v Africe!“

Čistím, čistíš, čistíme

Říkali jste si někdy, že pro učitele to musí být těžké, když mají ve třídě třeba 30 žáků? Udržet si respekt, zachovat ve třídě pořádek… a co když jich takhle mají třeba 100! Večeříme pravidelně společně s otcem Norbertem, otcem Dottem a řádovými sestrami. Většinou u nás na faře, v neděli pak dostáváme pozvání naPokračovat ve čtení „Čistím, čistíš, čistíme“

V hlavní roli Beiny a kleště

Mysleli jste si, že černoši mají pěkné bílé zuby? Omyl! Obvykle je to optický klam… Většina pacientů, která během našeho pobytu navštívila dispenzář v Mpanze přišla právě kvůli Štěpánovi. Zubní péče je v Tanzanii pouze ve velkých městech, pro běžné vesničany finančně nedostupná. Z okolních vesnic tak jezdily celé rodiny. O nějaké prevenci toho místníPokračovat ve čtení „V hlavní roli Beiny a kleště“

Konečně léčíme

Co když tu malárii nepoznám? Nevadí, pacienti ji poznají sami… Dny jsou tady poměrně stejné. V 6:00 začíná v kostele ranní modlitba. Aktivně se neúčastníme, ale přeslechnout ji nelze. V 7:00 na nás pak již čeká snídaně, po které se Štěpánem vyrážíme do dispenzáře (malé zdravotnické zařízení). První den se seznamujeme s místním lékařem, sestřičkamiPokračovat ve čtení „Konečně léčíme“

(Ne)tradiční přivítání

Konečně jsme dorazili po několika dnech cesty do cíle naší mise. Vesnice Mpanga má asi 3 000 obyvatel, od většího města je vzdálená několik hodin jízdy autem či na motorce. A jelikož je právě neděle, koná se mše na naši počest! Vesničané jsou oblečení ve svátečním oblečení, hlavně u žen hraje všemi barvami, většinou odPokračovat ve čtení „(Ne)tradiční přivítání“

Život v sirotčinci

Tanzanie patří do desítky zemí s nejvyšší mateřskou úmrtností na světě. Není divu, že pak spoustu dětí vyrůstá alespoň dočasně v sirotčinci. A to jsou ty, které mají štěstí! Přijíždíme do sirotčince v městečku Mbingu, které vedou řádové sestry. Auto nestačí ještě ani zastavit a už je kolem nás kupa dětí, které veselé pokřikují „muzungu,Pokračovat ve čtení „Život v sirotčinci“

Africká nemoc… aneb jak to všechno začalo

Víte, co je to africká nemoc? Je vysoce nakažlivá a často doživotní… a před rokem jsem ji také podlehla 🙂 Navštívit Afriku v rámci humanitárního projektu bylo mým snem již od prvního ročníku medicíny, kdy jsem v kině se svými spolužáky shlédla film o Lékařích bez hranic (https://www.lekari-bez-hranic.cz/). Od té doby sleduji jejich aktivity iPokračovat ve čtení „Africká nemoc… aneb jak to všechno začalo“