Návrat do reality

Z mých předchozích vyprávění, by se mohlo zdát, že je tady vlastně všechno v pohodě a vše vždy dobře dopadne. Samozřejmě tomu tak není, ale nechtěla jsem vás zahltit všemi těmi srdceryvnými příběhy. Nicméně alespoň na závěr si dovolím shrnout pár problémů, se kterými jsem se tady setkala. Koronavirus konkrétně u Svatého Francise není, i když sePokračovat ve čtení „Návrat do reality“

Dvakrát měř a jednou řež

Po ranním sedánku se přidávám k doktoru Nalailovi, což je jeden ze tří místních specialistů v gynekologii. Dneska je operační den, že? Jistě, právě jdu vyzvednout pacientku. Plánovaný císařský řez. Obvyklá indikace: „big baby, previous scar“ (=pacientka má již po jednom císařském řezu a nyní se předpokládá velká hmotnost dítěte). Rodičku si naložíme na vozík a vyrážímePokračovat ve čtení „Dvakrát měř a jednou řež“

Život v Ifakaře

Hned v den příjezdu do Ifakary, jsem byla naprosto nadšená ze svého bydlení! Je to na místní poměry luxusní vila s několika pokoji, kuchyní jídelnou, společenskou místností. Veškerý čas však trávím ve svém pokoji, jelikož zde mám větrák i klimatizaci a jejich postupným titrováním se dá dosáhnout příjemné teploty. Tedy pokud zrovna funguje elektřina. V Tanzanii neníPokračovat ve čtení „Život v Ifakaře“

Co stojí nový život

Tanzanii se v poslední dekádě podařilo vymanit z desítky zemí s nejvyšší mateřskou úmrtností. Ale stále je to zde velký problém. Zhruba polovina dětí se rodí v nemocnici pod zdravotnickým dozorem. Zbytek je odkázán na tradiční domácí porod. Ať už je důvodem nedostatek financí či dlouhá dojezdová vzdálenost. Rodit v nemocnici, ale taky není záruka stoprocentního výsledku. Úmrtí matkyPokračovat ve čtení „Co stojí nový život“

Strasti ultrazvuku

Do práce pěšky, na kole, případně na motorce. To jsou zde nejčastější dopravní prostředky. Dnes jsem měla malé zpestření. Borec sice uměl anglicky maximálně „Hello, how are you?“ a „hospital“, ale trval na tom, že mě sveze. Tak proč ne. Po hrbolaté cestě jsme jeli téměř krokem a moc času jsem tedy neušetřila, ale kdyžPokračovat ve čtení „Strasti ultrazvuku“

Velká vizita a operační sály

Dnes je velká vizita! Řekla bych, že to tady bude asi znamenat událost. Zařadím se do hloučku mladých doktorů, čekajících před budovou na nadřízené. Asi po půl hodině jsou konečně tady a můžeme začít. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme čekali předpokládám, že vše je nachystané a bude to rychlovka… Jasně že ne, tohle je Afrika!Pokračovat ve čtení „Velká vizita a operační sály“

První den ve špitále

Po snídani mě vyzvedl řidič z nemocnice. Dobře, asi bydlím daleko a nechtějí abych se ztratila. Vyrážíme prašnou cestou kolem školy, kostela, jedna ulice, druhá a vjíždíme do brány nemocnice. Počkat to už jsme tady? Nemohlo to být více než 500 metrů. Tak doufám, že to bylo jen na úvod, a že mě nechají chodit pěšky.Pokračovat ve čtení „První den ve špitále“

Karibu Muzungu!

Vítej, bělochu! Tak jsem se dostala na místo těsně před tím než vláda zakázala do Tanzanie a dalších zemí úplně vycestovat. Do Tanzanie hlavně z toho důvodu, že se z ní lehce dostanete na Zanzibar, což je teď oblíbená dovolenková destinace. O koroně se tu docela mluví, všichni pijí zázvor s citronovou trávou a věří,Pokračovat ve čtení „Karibu Muzungu!“

Tanzanie vol. 2

Zhruba po dvou letech návrat na místo činu. Ale tentokrát trochu jinak. Nečeká mě malá vesnická ošetřovna, ale opravdová nemocnice. V loňském roce jsme měli zcela jiné představy o tom, kam vyrazíme. V plánu byla mise na Blízkém východě, kterou nám kupodivu nepřekazilo řádění některé z odnoží Islámského státu, ale koronavirová pandemie. V době kdyPokračovat ve čtení „Tanzanie vol. 2“