Meleme z posledního

Když jsme plánovali cestu do Ghany, říkala jsem si, že ten operační týden je hrozně málo… Ale teď se všichni shodneme, že je to tak akorát a déle bychom to ve stejném tempu nevydrželi. Začíná na nás všechny doléhat únava z horka, celodenního operovaní, nepravidelné stravy, objevují se první žaludeční a střevní potíže. Začíná polevovatPokračovat ve čtení „Meleme z posledního“

Trháme rekordy

O víkendu jsme měli volno a vydali se na výlet severně směrem k Burkina Faso, bylo nechutných 38 stupňů. Měl to být odpočinkový den, ale nakonec jsme byli možná více zničení než po celodenním operování. Navštívili jsme tradiční vesnice, v jedné z nich si libují v obětních obřadech a magii. Cestou zpátky nás zadržela imigrační policie a až telefonátPokračovat ve čtení „Trháme rekordy“

Pytlík s překvapením

Tamale je spíše takovou slepenicí vesnic než uceleným městem, nachází se v severní chudší částí Ghany a čítá necelých 400 000 obyvatel. Střídají se v ní modernější budovy s klasickými chatrčemi. Vše se odehrává podél hlavní cesty nebo přímo na ní – jako jinde v Africe je zde běžné, že můžete přímo z auta nakoupit téměř cokoliv. Vrcholem asi bylo, kdyžPokračovat ve čtení „Pytlík s překvapením“

Ostré přivítání aneb řekni, kde ty dělohy jsou…

Po náročném celodenním cestování se v Akkře rychle zabydlujeme v hotelu evropského stylu. Někteří bohužel bez zavazadel, která zůstala na letišti v Paříži. No jo no, ti Francouzi! Po večeři a pár pivech padáme únavou do postele. Pokoje vyklimatizované na neuvěřitelných 18 stupňů jsou šíleným kontrastem k venkovním 35 ve stínu. Ráno nás čeká ještěPokračovat ve čtení „Ostré přivítání aneb řekni, kde ty dělohy jsou…“

Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno na misi!

Je tomu už skoro dva roky, co jsem oslovila našeho nového přednostu, zda bychom se jako gynekologicko-porodnická klinika nezapojili do zdravotně humanitárního programu ministerstva vnitra MEDEVAC (http://medevacczech.com/). O projektu již slyšel od svého kolegy-kamaráda profesora Zikána, který absolvoval několik výjezdů a program mu také doporučil. Po schůzce s koordinátorkou projektu, která nám poskytla více informacíPokračovat ve čtení „Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno na misi!“

Návrat do reality

Z mých předchozích vyprávění, by se mohlo zdát, že je tady vlastně všechno v pohodě a vše vždy dobře dopadne. Samozřejmě tomu tak není, ale nechtěla jsem vás zahltit všemi těmi srdceryvnými příběhy. Nicméně alespoň na závěr si dovolím shrnout pár problémů, se kterými jsem se tady setkala. Koronavirus konkrétně u Svatého Francise není, i když sePokračovat ve čtení „Návrat do reality“

Dvakrát měř a jednou řež

Po ranním sedánku se přidávám k doktoru Nalailovi, což je jeden ze tří místních specialistů v gynekologii. Dneska je operační den, že? Jistě, právě jdu vyzvednout pacientku. Plánovaný císařský řez. Obvyklá indikace: „big baby, previous scar“ (=pacientka má již po jednom císařském řezu a nyní se předpokládá velká hmotnost dítěte). Rodičku si naložíme na vozík a vyrážímePokračovat ve čtení „Dvakrát měř a jednou řež“

Život v Ifakaře

Hned v den příjezdu do Ifakary, jsem byla naprosto nadšená ze svého bydlení! Je to na místní poměry luxusní vila s několika pokoji, kuchyní jídelnou, společenskou místností. Veškerý čas však trávím ve svém pokoji, jelikož zde mám větrák i klimatizaci a jejich postupným titrováním se dá dosáhnout příjemné teploty. Tedy pokud zrovna funguje elektřina. V Tanzanii neníPokračovat ve čtení „Život v Ifakaře“

Co stojí nový život

Tanzanii se v poslední dekádě podařilo vymanit z desítky zemí s nejvyšší mateřskou úmrtností. Ale stále je to zde velký problém. Zhruba polovina dětí se rodí v nemocnici pod zdravotnickým dozorem. Zbytek je odkázán na tradiční domácí porod. Ať už je důvodem nedostatek financí či dlouhá dojezdová vzdálenost. Rodit v nemocnici, ale taky není záruka stoprocentního výsledku. Úmrtí matkyPokračovat ve čtení „Co stojí nový život“

Strasti ultrazvuku

Do práce pěšky, na kole, případně na motorce. To jsou zde nejčastější dopravní prostředky. Dnes jsem měla malé zpestření. Borec sice uměl anglicky maximálně „Hello, how are you?“ a „hospital“, ale trval na tom, že mě sveze. Tak proč ne. Po hrbolaté cestě jsme jeli téměř krokem a moc času jsem tedy neušetřila, ale kdyžPokračovat ve čtení „Strasti ultrazvuku“