Velká vizita a operační sály

Dnes je velká vizita! Řekla bych, že to tady bude asi znamenat událost. Zařadím se do hloučku mladých doktorů, čekajících před budovou na nadřízené. Asi po půl hodině jsou konečně tady a můžeme začít. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme čekali předpokládám, že vše je nachystané a bude to rychlovka… Jasně že ne, tohle je Afrika!Pokračovat ve čtení „Velká vizita a operační sály“

První den ve špitále

Po snídani mě vyzvedl řidič z nemocnice. Dobře, asi bydlím daleko a nechtějí abych se ztratila. Vyrážíme prašnou cestou kolem školy, kostela, jedna ulice, druhá a vjíždíme do brány nemocnice. Počkat to už jsme tady? Nemohlo to být více než 500 metrů. Tak doufám, že to bylo jen na úvod, a že mě nechají chodit pěšky.Pokračovat ve čtení „První den ve špitále“

Karibu Muzungu!

Vítej, bělochu! Tak jsem se dostala na místo těsně před tím než vláda zakázala do Tanzanie a dalších zemí úplně vycestovat. Do Tanzanie hlavně z toho důvodu, že se z ní lehce dostanete na Zanzibar, což je teď oblíbená dovolenková destinace. O koroně se tu docela mluví, všichni pijí zázvor s citronovou trávou a věří,Pokračovat ve čtení „Karibu Muzungu!“

Tanzanie vol. 2

Zhruba po dvou letech návrat na místo činu. Ale tentokrát trochu jinak. Nečeká mě malá vesnická ošetřovna, ale opravdová nemocnice. V loňském roce jsme měli zcela jiné představy o tom, kam vyrazíme. V plánu byla mise na Blízkém východě, kterou nám kupodivu nepřekazilo řádění některé z odnoží Islámského státu, ale koronavirová pandemie. V době kdyPokračovat ve čtení „Tanzanie vol. 2“

Loučení

Blíží se konec naší malé mise a je potřeba se na závěr zamyslet nad tím, co se povedlo a poděkovat všem, kteří tento projekt umožnili. Kromě zdravotnické pomoci, která byla letos tak trochu navíc, se členové spolku Ifakara věnovali obvyklé pomoci místním v rozvoji vesnice. Kromě tradiční opravy a údržby před lety přivezených traktorů sePokračovat ve čtení „Loučení“

Postavme školu v Africe!

Na první pohled trochu otřepaná fráze, ale když je to konkrétní projekt v konkrétní vesnici, pro konkrétní lidi, se kterými jste se seznámili, tak to dostává mnohem hlubší rozměr. V Tanzanii rodiče za vzdělání svých potomků platí již od základní školy. Není divu, že někteří tak na další studia nedosáhnou. Výuka na střední škole pakPokračovat ve čtení „Postavme školu v Africe!“

V hlavní roli Beiny a kleště

Mysleli jste si, že černoši mají pěkné bílé zuby? Omyl! Obvykle je to optický klam… Většina pacientů, která během našeho pobytu navštívila dispenzář v Mpanze přišla právě kvůli Štěpánovi. Zubní péče je v Tanzanii pouze ve velkých městech, pro běžné vesničany finančně nedostupná. Z okolních vesnic tak jezdily celé rodiny. O nějaké prevenci toho místníPokračovat ve čtení „V hlavní roli Beiny a kleště“

Konečně léčíme

Co když tu malárii nepoznám? Nevadí, pacienti ji poznají sami… Dny jsou tady poměrně stejné. V 6:00 začíná v kostele ranní modlitba. Aktivně se neúčastníme, ale přeslechnout ji nelze. V 7:00 na nás pak již čeká snídaně, po které se Štěpánem vyrážíme do dispenzáře (malé zdravotnické zařízení). První den se seznamujeme s místním lékařem, sestřičkamiPokračovat ve čtení „Konečně léčíme“

(Ne)tradiční přivítání

Konečně jsme dorazili po několika dnech cesty do cíle naší mise. Vesnice Mpanga má asi 3 000 obyvatel, od většího města je vzdálená několik hodin jízdy autem či na motorce. A jelikož je právě neděle, koná se mše na naši počest! Vesničané jsou oblečení ve svátečním oblečení, hlavně u žen hraje všemi barvami, většinou odPokračovat ve čtení „(Ne)tradiční přivítání“

Život v sirotčinci

Tanzanie patří do desítky zemí s nejvyšší mateřskou úmrtností na světě. Není divu, že pak spoustu dětí vyrůstá alespoň dočasně v sirotčinci. A to jsou ty, které mají štěstí! Přijíždíme do sirotčince v městečku Mbingu, které vedou řádové sestry. Auto nestačí ještě ani zastavit a už je kolem nás kupa dětí, které veselé pokřikují „muzungu,Pokračovat ve čtení „Život v sirotčinci“