Dvakrát měř a jednou řež

Po ranním sedánku se přidávám k doktoru Nalailovi, což je jeden ze tří místních specialistů v gynekologii. Dneska je operační den, že? Jistě, právě jdu vyzvednout pacientku. Plánovaný císařský řez. Obvyklá indikace: „big baby, previous scar“ (=pacientka má již po jednom císařském řezu a nyní se předpokládá velká hmotnost dítěte). Rodičku si naložíme na vozík a vyrážímePokračovat ve čtení „Dvakrát měř a jednou řež“

Život v Ifakaře

Hned v den příjezdu do Ifakary, jsem byla naprosto nadšená ze svého bydlení! Je to na místní poměry luxusní vila s několika pokoji, kuchyní jídelnou, společenskou místností. Veškerý čas však trávím ve svém pokoji, jelikož zde mám větrák i klimatizaci a jejich postupným titrováním se dá dosáhnout příjemné teploty. Tedy pokud zrovna funguje elektřina. V Tanzanii neníPokračovat ve čtení „Život v Ifakaře“

Co stojí nový život

Tanzanii se v poslední dekádě podařilo vymanit z desítky zemí s nejvyšší mateřskou úmrtností. Ale stále je to zde velký problém. Zhruba polovina dětí se rodí v nemocnici pod zdravotnickým dozorem. Zbytek je odkázán na tradiční domácí porod. Ať už je důvodem nedostatek financí či dlouhá dojezdová vzdálenost. Rodit v nemocnici, ale taky není záruka stoprocentního výsledku. Úmrtí matkyPokračovat ve čtení „Co stojí nový život“

Strasti ultrazvuku

Do práce pěšky, na kole, případně na motorce. To jsou zde nejčastější dopravní prostředky. Dnes jsem měla malé zpestření. Borec sice uměl anglicky maximálně „Hello, how are you?“ a „hospital“, ale trval na tom, že mě sveze. Tak proč ne. Po hrbolaté cestě jsme jeli téměř krokem a moc času jsem tedy neušetřila, ale kdyžPokračovat ve čtení „Strasti ultrazvuku“

Velká vizita a operační sály

Dnes je velká vizita! Řekla bych, že to tady bude asi znamenat událost. Zařadím se do hloučku mladých doktorů, čekajících před budovou na nadřízené. Asi po půl hodině jsou konečně tady a můžeme začít. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme čekali předpokládám, že vše je nachystané a bude to rychlovka… Jasně že ne, tohle je Afrika!Pokračovat ve čtení „Velká vizita a operační sály“

První den ve špitále

Po snídani mě vyzvedl řidič z nemocnice. Dobře, asi bydlím daleko a nechtějí abych se ztratila. Vyrážíme prašnou cestou kolem školy, kostela, jedna ulice, druhá a vjíždíme do brány nemocnice. Počkat to už jsme tady? Nemohlo to být více než 500 metrů. Tak doufám, že to bylo jen na úvod, a že mě nechají chodit pěšky.Pokračovat ve čtení „První den ve špitále“

Karibu Muzungu!

Vítej, bělochu! Tak jsem se dostala na místo těsně před tím než vláda zakázala do Tanzanie a dalších zemí úplně vycestovat. Do Tanzanie hlavně z toho důvodu, že se z ní lehce dostanete na Zanzibar, což je teď oblíbená dovolenková destinace. O koroně se tu docela mluví, všichni pijí zázvor s citronovou trávou a věří,Pokračovat ve čtení „Karibu Muzungu!“

Život v sirotčinci

Tanzanie patří do desítky zemí s nejvyšší mateřskou úmrtností na světě. Není divu, že pak spoustu dětí vyrůstá alespoň dočasně v sirotčinci. A to jsou ty, které mají štěstí! Přijíždíme do sirotčince v městečku Mbingu, které vedou řádové sestry. Auto nestačí ještě ani zastavit a už je kolem nás kupa dětí, které veselé pokřikují „muzungu,Pokračovat ve čtení „Život v sirotčinci“

Africká nemoc… aneb jak to všechno začalo

Víte, co je to africká nemoc? Je vysoce nakažlivá a často doživotní… a před rokem jsem ji také podlehla 🙂 Navštívit Afriku v rámci humanitárního projektu bylo mým snem již od prvního ročníku medicíny, kdy jsem v kině se svými spolužáky shlédla film o Lékařích bez hranic (https://www.lekari-bez-hranic.cz/). Od té doby sleduji jejich aktivity iPokračovat ve čtení „Africká nemoc… aneb jak to všechno začalo“